Amorek má mušku, aneb, Místecká Viola má na mušce Ladislava Mušku

Literárně dramatická společnost Místecká Viola společně s Městskou knihovnou Frýdek-Místek zve širokou veřejnost a příznivce mluveného slova na literární pořad "Amorek má mušku, aneb, Místecká Viola má na mušce Ladislava Mušku".

Účinkují:

Členové Literárně dramatické společnosti Místecká Viola

Vlasta Blizňáková

Marie Tylečková

Irena Šutariková

Jan Beseda

Informace o autorovi Ladislavu Muškovi nalezneme v různých typech slovníků i na internetu, přesto není mediálně znám. Domnívám se, že je to škoda, protože jeho tvůrčí činnost je úctyhodná. A právě proto si Místecká Viola vzala na mušku pana Ladislava Mušku a pozvala ho do Frýdku-Místku, aby autora i jeho dílo představila frýdecko-místecké veřejnosti.

Ladislava Mušku nepotkáte běžně na procházce kolem Ostravice. On a jeho přítelkyně vyjíždějí do Krušných hor, které jsou nejblíže městu Ústí nad Labem, kde bydlí. Cesta k nám 17. září 2010 bude dlouhá, skoro přes celou republiku, doufejme však, že ne klikatá, jak život sám.

Malý Ladislav se musel nejdříve vyučit řádnému řemeslu stejnému jako otec. Vyučil se sladovníkem. Při zaměstnání studoval v Praze operní zpěv a následně byl téměř 40 let členem ústecké opery. Zde zpíval a zastával různé funkce. Byl režisérem, lektorem dramaturgie, recenzentem. První povídku otiskl v roce 1956 ve Světu v obrazech. První knížka mu vyšla v roce 1962 pod názvem „Na silnějším konci prutu“. Po třech letech v roce 1965 vychází další jeho kniha „Pohádky z hubaté pohody“. Do roku 1968 byl Ladislav Muška literárně a kulturně velmi činorodý. Přispíval do okresních, krajských i celostátních novin, různých časopisů, sborníků našich i zahraničních. Otiskl v nich sci-fi, 5 menších detektivek, kolem 60 krimipovídek a na 100 soudniček. Rozhlas vysílal jeho povídky, pásma a 2 hry.

V období normalizace měl ve vydávání a tvorbě jako takové dvacetiletou nucenou pauzu. Jen pro divadlo tvořil pod pseudonymem.

Po listopadu 1989 se aktivně zapojil do znovuvzkříšení časopisu Severočeský dialog. Začínají vycházet jeho knihy, které dlouhá léta psal do šuplíku. Řada je dlouhá – okolo třiceti titulů.

V pořadu Místecké Violy uslyšíte ukázky z knih: Co dům dal, Žena… je tvé jméno, Má přítelkyně a já včetně psa Maxmiliána, Ve jménu náhradních dílů, Vážení truchlící a ostatní hosté.

Je členem obce spisovatelů, předsedou Severočeského klubu spisovatelů (40 členů) Masarykovy akademie a Casanovské společnosti.

Z různých soutěží si odnesl vyznamenání a ceny. Získal první ceny v soutěžích Jiřího Wolkera (1987) a v roce 2000 Praha – evropské město kultury.

Má cenu Havrana za nejlepší detektivní povídku, v roce 2008 mu byla udělena Cena primátora za přínos ústecké kultuře, v roce 2009 Cena Jiřího Marka za nejlepší detektivku roku.
Na psacím stole má citát Borise Pasternaka: Psát znamená jen trápit sám sebe. Nemohu však toho nechat.